VĚDOMÁ A CÍLENÁ NEUROPLASTICITA
Definice a mechanismy neuroplasticity
V předchozím článku jsme si řekly, že mozek se učí celý život.
Ale co to vlastně znamená? Co se v našem mozku děje, když se něco učíme, opakujeme nebo začneme dělat jinak? Právě tím se zabývá neuroplasticita.
Co je neuroplasticita
Neuroplasticita je schopnost mozku měnit se a přizpůsobovat na základě zkušeností. Náš mozek není hotová, neměnná struktura. Neustále reaguje na to, co děláme, čemu věnujeme pozornost, co se učíme a co opakovaně prožíváme. Neurony – nervové buňky našeho mozku – mezi sebou vytvářejí rozsáhlou síť spojení. Když určité spojení používáme opakovaně, může se posilovat. Když ho používáme méně, může naopak slábnout. Představ si to jako cestu přes louku. Když po ní projdeš jednou, tráva se zase narovná. Když po stejné trase chodíš každý den, postupně vznikne pěšina. A čím častěji ji používáš, tím snadněji po ní příště půjdeš. Podobně se učí i náš mozek.
Proto jsou některé reakce tak rychlé
Možná to znáš. Někdo pronese jednu větu – a tvoje reakce je téměř okamžitá. Ještě jsi o ničem nestačila přemýšlet a už cítíš napětí, podráždění, strach nebo potřebu se obhajovat. Mozek rád využívá cesty, které dobře zná.Pokud jsme nějakým způsobem reagovaly mnohokrát, nemusíme o něm pokaždé znovu rozhodovat. Reakce se může postupně stát automatickou. A to je skvělé, když řídíme auto. Méně užitečné to může být ve chvíli, kdy stejným způsobem reagujeme na partnera, děti, práci – nebo samy na sebe.
Co ovlivňuje, co se náš mozek naučí?
Ne každá zkušenost zanechá stejnou stopu. Pro učení a neuroplasticitu jsou důležité například:
Pozornost.
Mozek lépe zaznamenává to, čemu skutečně věnujeme pozornost.
Opakování.
Jednorázová zkušenost může být důležitá, ale opakováním se nová cesta upevňuje.
Emoce.
To, co je pro nás emočně významné, si mozek často zapamatuje výrazněji.
Novost a
zkušenost.
Když se setkáváme s něčím novým a aktivně se učíme, mozek se musí
přizpůsobovat.
Právě proto nestačí něco pouze vědět. Můžeme například dobře vědět, že nemusíme vyhovět každému. A přesto při další žádosti automaticky řekneme:
"Ano, samozřejmě."
Protože vědět něco a mít to naučené není totéž.
Nová cesta potřebuje zkušenost. Pokud chceme něco změnit, nestačí si pouze říct:
"Odteď budu reagovat jinak."
Mozek potřebuje novou zkušenost. Nejdříve si můžeme všimnout staré reakce.
"Aha. Tohle znám."
Potom se na chvíli zastavit. A třeba tentokrát odpovědět jinak. Poprvé to může být nezvyklé. Podruhé také. Ale každá další zkušenost dává mozku novou informaci:
"Takhle to jde také."
A právě opakováním může nová cesta postupně sílit.
Neuroplasticita funguje oběma směry
Tohle je důležité.
Neuroplasticita sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Mozek se může učit něco, co nám prospívá – ale stejně tak může upevňovat dlouhodobý návyk, způsob přemýšlení nebo reakci, která nám už neslouží. Proto je tak důležitá pozornost k tomu, co se v nás odehrává. Ne proto, abychom se kontrolovaly. Ale abychom začaly poznávat svoje pěšiny. Které používám každý den? Kam mě vedou? A chci po nich chodit dál?
Protože některé cesty jsme si nevědomky vyšlapávaly mnoho let. A přesto vedle nich můžeme začít tvořit nové.