CO JE VĚDOMÍ?
Stavy vědomí – kolika způsoby můžeme být „tady“?
Ráno otevřeš oči. Chvíli možná ještě nevíš, kolik je hodin. Pokoj už vnímáš, ale kousek tebe jako by stále zůstával ve snu. Za několik minut vstaneš, začneš přemýšlet o tom, co tě čeká, a svět dostane svoje obvyklé obrysy. Odpoledne se můžeš ponořit do práce nebo činnosti, která tě baví, a najednou zjistíš, že uplynuly dvě hodiny. Večer zavřeš oči a svět kolem tebe postupně zmizí. A přesto jsi to stále ty. Jen způsob, jakým právě prožíváš sebe a svět, se mění.
Vědomí není stále stejné
Když mluvíme o vědomí, snadno si představíme něco stálého. Jsem vzhůru, tedy jsem při vědomí. Spím, tedy nejsem. Ve skutečnosti je naše zkušenost mnohem pestřejší. Během jediného dne se mění naše pozornost, vnímání času, intenzita myšlení, vnímání vlastního těla i pocit sebe sama. Někdy jsme velmi zaměřené na okolní svět. Jindy jsme ponořené do vlastních myšlenek. Někdy čas sledujeme téměř po minutách. A někdy na něj úplně zapomeneme. Vědomí tedy nemusíme chápat jako vypínač se dvěma polohami. Spíš připomíná krajinu, kterou během života procházíme různými způsoby.
Bdění – náš obvyklý svět
Většinu dne trávíme v běžném bdělém stavu. Orientujeme se v prostoru a čase, vnímáme okolí, přemýšlíme, plánujeme, rozhodujeme se a reagujeme. Právě tento stav považujeme za "normální", protože v něm trávíme velkou část života. Ani on ale není jeden. Je rozdíl mezi tím, když soustředěně řídíš auto, když unaveně sedíš večer na pohovce, když se hádáš, když pozoruješ západ slunce nebo když bezmyšlenkovitě projíždíš telefon. Ve všech případech jsi vzhůru. Ale kvalita tvého prožívání je pokaždé jiná.
Spánek není jednoduše nepřítomnost vědomí
Každou noc opouštíme běžné bdělé vědomí. Spánek přitom není jeden neměnný stav. Během noci procházíme různými fázemi, při nichž se mění aktivita mozku, svalové napětí, pohyby očí i způsob zpracování informací. A potom přicházejí sny. Ve snu můžeme běžet, mluvit, milovat, bát se, létat nebo se ocitnout na místě, které nikdy neexistovalo. A většinou nám to připadá naprosto skutečné. Teprve po probuzení řekneme:
"Byl to jen sen."
Je to zvláštní připomínka toho, jak přesvědčivou realitu dokáže naše mysl vytvořit.
Mezi spánkem a bděním
Možná znáš zvláštní okamžiky těsně před usnutím. Myšlenky ztrácejí svoji obvyklou logiku. Objevují se obrazy. Útržky vět. Vzpomínky se mohou spojovat s něčím, co se nikdy nestalo. Na okamžik se propadneš do snu a zase se vrátíš. Tomuto přechodu mezi bděním a spánkem říkáme "hypnagogický stav". Je zajímavý právě tím, že nám připomíná, že mezi "jsem vzhůru" a "spím" není ostrá hranice. Vědomí může plynule přecházet z jednoho způsobu prožívání do jiného.
Když zmizí čas
Úplně jinou zkušeností je stav, kterému se říká "flow". Může přijít při malování, psaní, sportu, tanci, zahradničení, hraní na hudební nástroj nebo při práci, která nás skutečně pohltí. Pozornost je hluboce soustředěná na to, co děláme. Neřešíme tolik samy sebe. Čas může ubíhat jinak. Jednání plyne téměř samozřejmě.
A potom se podíváme na hodiny: "To už jsou dvě hodiny?"
Nezmizelo vědomí. Změnil se způsob, jakým byla uspořádána naše pozornost a zkušenost.
A meditace?
Také při meditaci se může způsob prožívání měnit. Někdy se nestane vůbec nic mimořádného. Sedíš. Dýcháš. Přicházejí myšlenky. Svědí tě nos. A přemýšlíš, co bude k večeři. I to je meditace. :-) Jindy se může mysl postupně ztišit. Může se změnit vnímání času nebo těla. Někdo zažívá hluboký klid. Někdo pocit rozšíření. Někdo okamžiky, kdy obvyklý pocit "já, které všechno řídí" ustoupí do pozadí. A někdo nic takového nezažije. Není to závod.
Změněný neznamená vyšší
Tohle je důležité. Když se začne mluvit o různých stavech vědomí, snadno vznikne představa žebříku. Dole je obyčejné vědomí. A někde nahoře čeká "vyšší stav", do kterého bychom se měly dostat. Jenže jiný stav vědomí nemusí být "lepší" stav vědomí. Sen není lepší než bdění. Flow není hodnotnější než obyčejná pozornost. Hluboká meditace z člověka automaticky nedělá moudřejšího člověka. A mimořádný zážitek není důkazem mimořádného poznání. Každý stav nám umožní jiný způsob zkušenosti. A o tu jde.
Existují i výraznější změněné stavy
Lidské vědomí může být změněno mnoha dalšími způsoby. Hypnózou. Dlouhou smyslovou deprivací. Extrémní fyzickou zátěží. Některými dechovými praktikami. Psychoaktivními látkami. Některými neurologickými nebo psychickými stavy. A také mimořádnými životními situacemi. Tyto zkušenosti jsou předmětem výzkumu psychologie, neurověd, psychiatrie i transpersonální psychologie. Některé mohou být hluboké a pro člověka významné. Jiné mohou být matoucí nebo velmi náročné. Samotná neobvyklost zkušenosti proto ještě neříká, "co znamená".
Zkušenost a její výklad
Člověk může během meditace prožít hluboký pocit jednoty se vším. To je zkušenost. Potom může říct: "Zažila jsem propojenost s celým vesmírem." Nebo: "Na chvíli se změnil můj pocit sebe sama. "Nebo: "Můj mozek se dostal do neobvyklého stavu." Jedna zkušenost může být popsána různými jazyky. Neurověda může zkoumat, co se v takové chvíli děje v mozku. Psychologie může zkoumat změny pozornosti, vnímání a pocitu já. Duchovní tradice mohou stejnému prožitku přisoudit jiný význam. Nemusíme jednu interpretaci předem přijmout. A nemusíme ani žádnou předem zavrhnout.
Můžeme nejprve říct: "Tohle jsem prožila."
A zůstat chvíli u toho.
Nemusíme hledat výjimečné stavy
Možná je nakonec mnohem zajímavější něco jiného. Nemusíme čekat na hlubokou meditaci, lucidní sen ani mimořádný prožitek, abychom začaly zkoumat vlastní vědomí. Můžeme si ho všimnout právě teď. Jaký je můj stav, když ráno spěchám? Co se děje s mou pozorností, když mám strach? Jak prožívám svět, když jsem unavená? A jak se tentýž svět změní, když jsem klidná? Co se stane, když na chvíli přestanu všechno hodnotit a jen vnímám? Možná zjistíme, že během jediného obyčejného dne procházíme mnoha různými způsoby bytí "tady". A žádný nemusíme honit. Ani se v žádném snažit zůstat. Můžeme je pozorovat. Poznávat. Prožívat. A někdy prostě jen být.